Zimní lov Siky probíhá nejčastěji v místech, kam se vydává za potravou. Srst této zvěře je v zimě zbarvena do velmi tmavého odstínu, což přidává na kráse loveckého zážitku.

Lov není jednoduchý a v našich podmínkách patří zřejmě k nejnáročnějšímu lovu v Evropě, kdy vyžaduje hodně trpělivosti a lovecké dovednosti, ale svojí napínavostí je o to zajímavější a vzrušivější a poskytuje skutečně výjimečné a nádherné lovecké zážitky

Tato zvěř se loví velmi obtížně, protože je extrémně opatrná a navíc je vybavená skvělými smysly. Sika příliš šancí nedává, protože paši bere téměř v chodu a je neustále v pohybu.

Zvěř často odchází velmi rychle doprostřed louky do bezpečné vzdálenosti od zarostlých míst, kde by se mohlo skrývat nebezpečí v podobě lovce. Navíc má výjimečný postřeh a jak již bylo řečeno, zaznamená i sebemenší pohyb, člověka navětří na velkou vzdálenost a někdy jen instinktivně vycítí jeho přítomnost.

Období lovu

1. prosinec - 31. leden

Biologie

Jeleni Sika obývají smíšené a listnaté lesy střídající se s volnými plochami, na kterých se může pastvit. Z čistě jehličnatých lesů musí vycházet vycházet do polí za potravou. Dávají přednost světlým lesům a parkové krajině. Jsou aktivní i přes den, a rádi se sluní na loukách a pasekách.

Složení potravy se ale mění v závislosti na roční době. Na jaře spásá rašící vegetaci, v létě dává přednost lupenatým složkám rostlin, s oblibou přijímá obilí v době mléčné zralosti i dozrálé. Na podzim intenzivně sbírá semena a plody dřevin, keřů i travin a bylin. V zimě okusuje letorosty keřů a dřevin a zbytky suché vegetace.