Zušlechťování respektu k přírodě a životu každého živočicha skrz morálku a charakter každého myslivce. Ten, kdo rozhoduje o životě a smrti, musí stát mravně vysoko. Je-li myslivec oprávněn zvěř usmrcovat, pak z tohoto práva mu plynou též povinnosti. Myslivec nesmí zvěř trýznit a je povinen o ni pečovat a chránit ji, protože nechová zvěř jen proto, aby ji usmrcoval, ale usmrcuje ji právě proto, aby ji choval. Ve kontaktu se zvěří si každý myslivec osvojuje humánnost, kulturnost, zdrženlivost, šlechetnost, a zároveň potlačuje svoji sobeckost, závist a nadřazenost.

Udržování jedinečných mysliveckých tradic. Žádný jiný národ či stát dosud nemá v lovectví a myslivosti zakořeněnou mysliveckou etiku, zvyky, tradice a kulturu. Česká myslivost je díky tomu povýšena na národní kulturní statek. Myslivecká etika, historie, zvyky, tradice, myslivecká kultura a umění je společenským, duchovním a filozofickým oborem, které se nejvíce přičinily tomu, že je myslivost zapsána jako nedílná součást Seznamu nemateriálních statků tradiční a lidové kultury České republiky.